Český vs. (nejen) Německý senior
Otázka důchodů není jen téma pro politiky v televizi. Stala se jednou z nejžhavějších finančních výzev pro nás všechny. Systém, který vznikl na myšlence, že mladí platí na staré, naráží na realitu – ubývá mladých a přibývá seniorů. Kde se ale vůbec ta myšlenka vzala? A jak si vlastně žije český důchodce ve srovnání se světem? A hlavně – co můžete udělat už dnes, abyste se vyhnuli nepříjemnému finančnímu propadu, kterému se říká penzijní chudoba? Pojďme se podívat, co se děje, jestli je to opravdu tak zlé a jak se strategicky připravit.
Odkud pochází penzijní systém
Moderní penzijní systémy mají kořeny v 19. století, konkrétně u německého kancléře Otto von Bismarcka, který v roce 1889 zavedl první komplexní sociální pojištění. 💰Tento systém stál na principu mezigenerační solidarity: pracující generace odvádí příspěvky, ze kterých jsou okamžitě vypláceny penze současným důchodcům. Tento model fungoval skvěle v dobách vysoké porodnosti a nízké střední délky života.
Dnešní doba je ale jiná a nese s sebou obrovskou demografickou zátěž:
Klesá počet pracujících na jednoho důchodce.
Střední délka života se prodlužuje, a sní i doba vyplácení penzí.
Tyto faktory znamenají jediné: státní důchod bude v budoucnu nutně nižší (a to jak reálně, tak v poměru k průměrné mzdě) a bude sloužit jen jako základní existenční minimum.
Penzijní chudoba
Penzijní chudoba není jenom pocit, že máte málo peněz. Jde o oficiální ekonomický pojem: „Stav, kdy příjem jednotlivce ve starobním důchodu klesá pod hranici, která mu umožňuje vést důstojný život a pokrýt základní potřeby a podílet se na společenském životě.“ 📉
V zemích Evropské unie se za hranici chudoby obvykle považuje příjem nižší než 60 % národního mediánu příjmu. Důchodci, kteří spadají pod tuto hranici, jsou nuceni spoléhat na sociální dávky, omezují výdaje na zdraví, kulturu a často se stávají závislými na pomoci příbuzných.
Hlavní riziko v Česku spočívá v silné závislosti na prvním pilíři (státní důchod).⚠️Zatímco průměrná hrubá náhradová sazba (poměr důchodu k dřívější hrubé mzdě) vypadá na první pohled poměrně slušně, absolutní výše penze zůstává nízká a nepokrývá rostoucí náklady na bydlení a služby. Bez vlastních úspor se tato závislost ve stáří stane pastí.
Nejvíce ohrožení lidé jsou:
Osoby s nízkými příjmy: Lidé s nízkým příjmem mají nízké odvody, což se přímo promítá do nízkého vyměřovacího základu pro státní důchod.
Lidé s dlouhými mezerami v pojištění: Lidé, kteří byli dlouhodobě nezaměstnaní, nebo měli dlouhé období bez placení odvodů (např. OSVČ s nízkým základem), nedostanou plnou výši státního důchodu.
Ženy: Během života často pracují na částečné úvazky, mají nižší platy (gender pay gap) a tráví roky péčí o děti nebo staré rodiče, takže odvádějí do systému méně peněz a ten jim méně vrací. ♀️
Lidé žijící sami: Náklady na bydlení a energie jsou fixní. Jednotlivec je nese sám, což je nepoměrně zatěžuje více než pár. 👤
Ze všech nejohroženější jsou proto osaměle žijící seniorky.
Česko vs Evropa
Jak si jako země stojíme oproti jiným zemím Evropy? K funkčnímu srovnání je potřeba znát víc, než jenom, kolik peněz kde důchodci dostávají. Rozhodující je, jak velký propad oproti aktivnímu příjmu po odchodu do penze zažijí a co si za tyto peníze můžou dovolit. ⚖️
Náhradová sazba
Náhradová sazba, tedy kolik procent z vašeho dřívějšího čistého příjmu (po odečtení odvodů a daní) vám důchod pokryje. 📊 V Česku je poměrně vysoká (okolo 55–60 %). To znamená, že propad příjmu po odchodu do penze je u nás menší než v zemích, které spoléhají výhradně na soukromé spoření (jako Nizozemsko).
V Česku se většina starobních důchodů nedaní. Výjimkou je, když přesáhnou limit, od kterého se aplikuje daň z příjmu. Oproti tomu se například v Německu a Švýcarsku důchod daní.
Kupní síla: Kolik si koupíte jídla?
Kupní síla je množství zboží a služeb, které si lze za danou částku peněz pořídit. Ukazuje, jak si může spotřebitel žít. Proto na jejím základě ekonomové analyzují životní úroveň obyvatelstva a vliv inflace.
💡Zajímavost: Existuje ekonomická teorie PPP (teorie parity kupní síly), která porovnává kupní sílu různých měn. Podle ní by si mělo být možné za stejné množství peněz koupit stejné množství zboží v různých zemích. – Kdo byl někdy nakupovat v zahraničí tak ví, že v praxi to tak není.
Jak fungují důchody v různých zemích?
V holých číslech to vypadá takto:
A co si za tyto peníze důchodci koupí?
Co se z toho dá vyčíst?
Česko: Důchod má vysokou náhradovou sazbu (60 %). Ovšem kvůli růstu cen potravin a bydlení je kupní síla nízká, zejména ve velkých městech. Starší lidé musejí šetřit na kultuře, cestování a někdy i zdravotních výdajích. 🩺
Německo: Přestože jsou služby a nájem dražší, náklady na základní potraviny jsou srovnatelné s českými, takže německý důchodce si za svou penzi koupí více základního zboží a má větší rezervu na doplňkové služby a investice do zdraví. Německý důchod má vyšší kupní sílu.
Švýcarsko: Extrémně vysoké průměrné důchody jsou kompenzovány nejvyššími životními náklady na světě. Co se týká základního zboží, je kupní síla přiměřená. Ale u výdajů za služby a bydlení je situace jiná – bez vlastních úspor je pokrýt drahé bydlení dlouhodobě náročné.
Slovensko: Krásná země s úchvatnými horami, krásnou řečí a usměvavými lidmi. Ale s chudými seniory. Slovensko se potýká s nejnižším absolutním důchodem z V4, což v kombinaci s vysokými cenami nájmů tlačí seniory k hranici chudoby. 💔
Nejlešpí země pro seniory
I když se nejčastěji se závistí bavíme o němecých a švýcarských důchodech, inspirovat bychom se měli inspirovat dál od hranic. Výsledky Mercer CFA Institute Global Pension Index z roku 2024 ukazují, že nejlepší země pro seniory jsou:
Nizozemsko a Island: Struktura důchodů stojí (podobně jako v Německu) na třech pilířích: veřejném důchodu, povinných zaměstnaneckých fondech a na dobrovolném spoření.
Dánsko: Stát přerozděluje peníze: daně jsou vysoké a stát tyto peníze využívá na podopru lidí s nižším příjmem a seniorů.
Izrael: Kromě stadnardních odvodů ze mzdy je povinné si spořit na stáří samostatně.
Singapur: Stát klade důraz na osobní odpovědnost a soběstačnost, občané se proto chystají sami ve velkém.
Austrálie: Průkopník v povinném investičním spoření s vyššími výnosy.
Norsko: Stát využívá nerostné bohatství (ropný fond) k placení penzí.
Německý důchod detailně
Česko i Německo mají historicky silné systémy sociálního pojištění, ale vyvíjely se odlišnými cestami. Kdekdo říká, že by se chtěl mít jako německý důchodce. Je to v Německu o tolik lepší, nebo jde o známý sousedův zelenější trávník? 🌱
Německý systém 🥨
Německo využívá trípilířový systém, kde je státní penze základem, ale ne jediným zdrojem:
Státní pojištění (Základ): Německý státní důchod je v průměru dvojnásobně vyšší než český. S tím se ale také pojí vysoké odvody na sociální pojištění (aktuálně přes 18 % ze mzdy, které si dělí zaměstnanec a zaměstnavatel). Systém je však pod tlakem a náhradová sazba (to, kolik procent mzdy bude později důchod) se u vysoce placených pozic uměle snižuje, aby se motivovali lidé k soukromému spoření.
Firemní penze (Betriebliche Altersvorsorge – bAV): Zaměstnavatelé hrají klíčovou roli v přípravě zaměstnanců na pozdější léta. Příspěvky jsou často firemními benefitem a jsou daňově zvýhodněné. Pro mnoho Němců tvoří tato složka významnou část příjmu ve stáří.
Soukromé spoření (Riester-Rente): Vlastní spoření je dotované státními příspěvky a daňově zvýhodněné, aby lidi motivovalo si spořit také individuálně.
Český systém 🏘️
Český systém pracuje se stejnými myšlenkami, ale na jiné úrovni. V praxi je většina zdrojů v důchodu z prvního pilíře (státní důchod), zbylé dva jsou mnohem méně dobrovolné robustní.
I. Pilíř (Státní důchod): Ze mzdy se odvádí sociální pojištění, které stát vrací v podobě státních důchodů. 🏛️ Kvůli nízkým průměrným mzdám zaměstnanců a vysokým odvodům pro OSVČ je výsledná penze ale u mnohých později nedostatečná.
II. Pilíř (Zrušený): Od ledna 2013 do konce roku 2015 lidé pod 35 let dobrovolně a nad 35 let povinně odváděli 5 % ze mzdy do penzijního připojištění. Tam peníze konzervativně spravovaly penzijní společnosti. Kvůli nízké výkonnosti byla tato forma zrušena 🚫 a peníze se vrátily účastníkům.
III. Pilíř (Soukromé spoření): Vlastní spoření je dotované státními příspěvky a daňově zvýhodněné, aby lidi motivovalo si spořit také individuálně. 💰 Spadá sem penzijní připojištění (PP), doplňkové penzijní spoření (DPS) a dlouhodobý investiční produkt (DIP).
Klíčový rozdíl: Němec má 2 až 3 silné zdroje příjmu ve stáří, zatímco Čech se často spoléhá pouze na jeden. Kde mají Češi prostor pro zlepšení je přebírání vlastní odpovědnosti a aktivní spoření.
České nástroje třetího pilíře
Pokud chcete skutečně převzít kontrolu nad svou budoucností a vyhnout se penzijní chudobě, je nezbytné maximálně využít dostupné státní podpory a začít aktivně investovat.
Penzijní připojištění (PP) a Doplňkové penzijní spoření (DPS) 👵
Nejstarší český penzijní nástroj, který se už nesjednává a pouze přežívá ve starých smlouvách je penziní připojištění, které bylo nahrazeno v roce 2015 doplňkovým penzijním spořením.
Princip: Stát přispívá k vašim měsíčním úložkám.
Strategie: Penzijní společnost investuje peníze podle (u PP pouze) konzervativní strategii nebo (u DPS) dynamické strategie.
Příspěvek zaměstnavatele: Zaměstnavatelé mohou na DPS přispívat.
Dlouhodobý investiční produkt (DIP) 👴
Nejnovější nástroj, který reaguje na potřebu flexibilnějšího a aktivnějšího investování na stáří.
Princip: Jde o standardní investiční účet, který je daňově zvýhodněný, pokud na něm držíte peníze alespoň 10 let a do 60 let věku.
Strategie: Umožňuje investovat do velkého množství aktiv (akcie, dluhopisy, ETF) 📈 které si sami vyberete a s možností odpočtu od základu daně.
Příspěvek zaměstnavatele: Zaměstnavatelé mohou na DPS přispívat.
Snížení základu daně: Odložené peníze lze odečíst od ročního daňového základu.
Závěr
Spoléhat se v důchodu pouze na stát je strategickou chybou. Populační změny způsobí, že státní penze bude sloužit jen jako základní existenční minimum. Abyste si zachovali důstojnou životní úroveň a finanční pohodu ve stáří, je nutné převzít osobní odpovědnost a aktivně budovat silný třetí pilíř. Klíčem je nepodceňování situace a aktivní převzetí budoucnosti (a možná i penzijních nástrojů) do vlastních rukou.
